BLOG 

 

Inspirace a krátká zamyšlení. O lásce, naději i tvoření.

Pokud dokážeš kráčet jen ve slunečné dny, nikdy nedojdeš do cíle. (Paulo Coelho)

Vše v přírodě má své cykly a rytmy, každý okamžik je neopakovatelný, každá situace jedinečná. Život znamená pohyb a pohyb znamená růst, růst pak znamená změnu. Vše kolísá a proměňuje se. A přestože slunce svítí stále a na všechny stejně, občas se země odkloní, aby mohla přijít noc a mohli jsme snít, občas přejdou mraky, aby mohlo zapršet, občas zaprší, aby se země mohla napít a dostalo se jí vláhy. Slunce tu přesto stále je. Jako pevný, pulsující, hřejivý středobod ve vesmírném kolotoči a v dokonalé symbióze s matkou Zemí. To vše se děje k našemu užitku. Protože bez dne neoceníme noc, bez noci neoceníme den. Bez světla neoceníme tmu a bez tmy zase neoceníme světlo. A stejně tak, když zaprší v naší duši, je dobrý čas přijmout tyto slzy i smutek jako cenného průvodce, který chrání naši vnímavost a citlivost, který opečovává naše srdce, aby zůstalo měkké a otevřené, stejně jako půda po dešti. Aby, až odejdou mraky, jsme znovu mohli prožívat všechnu tu krásu i radostné věci, vnímat je, těšit se z nich a radovat. :)

Znáte určitě ten příběh o dvou myškách, které spadly do hrnku se smetanou? :) Jedna se pokoušela plavat, ale nakonec rezignovala a utopila se. Druhá myška šlapala tak dlouho a vytrvale, až stloukla ze smetany máslo, vylezla ven a zachránila se. Občas si v některých situacích, kdy spadnu do pomyslné smetany a vše vypadá všelijak, jen ne nadějně, vzpomenu na vytrvalost té druhé myšky. Často se tak situace změní už jen pouhou změnou přístupu a optiky.

Nebo-li slovy moudrého muže: "Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." (V. Havel)

Každý konec znamená začátek něčeho nového. Někdy musí zemřít něco v nás, aby se mohlo zrodit to nové. Abychom mohli projít dalšími dveřmi a zjistit, co je za nimi, musíme nejdříve zavřít dveře minulosti. Každou chvílí se rodí v přítomném okamžiku nový Život. Vše živé prochází neustálou proměnou. Každým odpuštěním sobě i druhým a opuštěním starého se znovuzrozujeme, jsme jako čisté plátno, nepopsaný list, na který může Život malovat a psát svůj další jedinečný příběh. Občas to chce pořádnou odvahu, ale stojí to za to!

V této kategorii se nenachází žádný článek.
  • Nejnovější komentáře

    • Archiv

    • Rubriky

      • Žádné rubriky
    • Rubriky

      • Žádné rubriky